riley 9 monaco
Po odstavení „Kadla“ (viz sekce Škoda Popular) vyvstala otázka, co čtyřkolového pořídit. Určitě nic tuzemského. Při veškeré úctě a vlastenectví, čsl. auto-moto průmysl nebyl žádný zázrak. Navíc, oč nezáživnější stroje, o to více jsou ve zdejší inzerci jejich ceny přemrštěné. Bude nutno pohlédnout směrem západním. Ať si namítá kdo chce, co chce, v ČR se máme tak dobře, jako nikdy v minulosti. Kdežto životní úroveň na Západě klesá, a do toho ještě probíhá generační výměna. Výsledkem je, že ceny padají a do republiky se dováží obrovské množství historických vozidel, což je ostatně patrné na každém srazu.
Chtěje tohoto trendu využít, kapánek jsem podcenil realitu. Sice nějaké dovozy mám za sebou, úplně prost zkušeností nejsem, ovšem automobil z Velké Británie byl můj první. Ve své naivitě jsem se domníval, že Anglicko je stále plné seriózních gentlemanů. První velká chyba. Pak jsem našel v inzerci vůz, který mě oslovil, dokonce tak, že jsem pozbyl obezřetnosti a potlačil vrozené (protestující) instinkty. Prodejce sídlí na Normanských ostrovech (Channel Islands), jejichž obyvatelé nejsou čistokrevní angličané, leč geneticky „šmrncnutí“ Francouzy. Což není úplně ideální kombinace. Další osudovou chybou bylo podcenění britských kutilů. Mám bohaté zkušenosti s belgickými (viz Saroléa), ovšem tihle jsou jiná liga! Už nikdy se nebudu posmívat kutilům českým, protože ve srovnání se západními jsou raketoví inženýři.
Společnost Le Riche Automobile Restorers z Jersey, o níž jsem se domníval, že je renomovaným obchodníkem s historickými vozidly, ukázala se jako velmi neseriózní. Sám majitel Ian Le Riche nejenže zamlčel vážné závady, ale v případě konkrétních dotazů vysloveně lhal. Že když vůz dorazil konečně do Prahy a začala se objevovat rozličná zvěrstva, vše hrdinně vymlčel, asi nepřekvapí.
Další faktor, který jsem podcenil, byl ostrov samotný. Riley po několik roků bydlel na Guernsey. Ostrov má 62 km2, což znamená, že sůl je zkrátka všude. Pokud by se o veterána staral skutečný entusiast, žádný problém. Vlastní-li ho líný neschopný lempl, je na problémy zaděláno.
Takže jsem ve stavu, že mám sice veterána po renovaci, jenže ještě po roce jsem se nesvezl a odstraňuji následky napadení britskými kutily. Občas propadám trudomyslnosti, leč stále mám odhodlání dotáhnout „dejoudizaci“ do vítězného konce. V jedné chvíli vysokého zoufalství jsem mu vymyslel jméno - a to mu už zůstalo. Každý můj vehikl měl a má nějakou přezdívku. „Rejlík“ dostal ne úplně lichotivé Green Piece of Shit (from Guernsey). Český překlad diskrétně neuvádím. Přesto všechno je nádherným vozem, jak technicky, tak designově, a zaslouží si konečně lepšího parťáka, než všechny ty, které měl doposud.
As old as the industry, as modern as the hour
galerie
reklama
